Říjen
- 16. října – svatý Havel a císařské posvícení
- 20. října – Den stromů
- 26.–29. října – podzimní prázdniny
- 28. října – Den vzniku samostatného československého státu
- 29. října – změna času
- 31. října – Halloween či Samhain
Říjen získal své jméno podle jelení říje, která v tomto období vrcholí. Ptáci odlétají do teplých krajů.
Přilétají havrani a některé druhy hus. Padají kaštany. Pokračuje sklizeň jablek, hrušek, švestek, někde ještě i ostružin, jinde už šípků, ale i dýně, pastináku, brambor, kořenové zeleniny, brokolice, zelí, kapusty, vodnice, topinamburu a tuřínu. Také sklízíme vlašské a lískové ořechy. Můžeme naložit zelí na zimu.
Zahrada se pomalu připravuje na zimu. Končíme s hnojením, a to i pokojových rostlin. Vysazujeme růže, okrasné a ovocné stromy a keře. Jahodníky přihrneme listím, abychom je ochránili před mrazem. Vyryjeme hlízy jiřin a uskladníme je v tmavé, suché místnosti. Balkonové rostliny, které chceme zachovat pro příští rok, přeneseme do bezmrazé místnosti.
Není každý den posvícení!
První posvícení prý slavil král Šalomoun při svěcení chrámu v Jeruzalémě. Posvícení je tedy vlastně „posvěcení“. Ale protože nikdo dávno nepamatuje, kdy to přesně tenkrát bylo, slavila se posvícení v každé vesnici jindy, podle toho, jakému patronu byl zasvěcen místní kostel. Císař Josef II., který nesl nelibě množství podzimních svátků, a tedy důvodů k návštěvám a odpočinku od práce, nařídil data sjednotit a slavit posvícení první neděli po svátku sv. Havla. Jak je ale dodnes vidět, původní posvícení nezmizela a slavilo se dvakrát – na císařské posvícení i na to původní. Peklo se maso, pečivo slané, sladké, tančilo se, zpívalo se, víno pilo, hodovalo. Snad aby si lidé ještě užili poslední dny světla a tepla a nabrali sil na dlouhou zimu.
Dny sklizně už jsou dávno pryč a pomalu se začíná plánovat hospodaření další sezóny. Sází se stromy, které se postupně stanou součástí našich vzpomínek a utvoří pod zemí hustou síť kořenů, jež není vidět, ale tvoří důležité spojení – mezi nebem a zemí.
Na konci října vzpomínáme na naše milované, kteří spí věčným spánkem pokoje, rozsvěcíme jim třeba svíčky ve vydlabaných dýních. Nikoliv jen proto, že je to v módě v zahraničí, ale protože duším předků ukazujeme cestu domů, stejně jako to bylo v animovaném filmu Coco, který stojí za zhlédnutí. Vzpomínky a plány, to všechno spolu souvisí, jako kořeny a koruna stromů. Uvědomujeme si vděčnost za moudrost předků a touhu posouvat jejich vědění a životní dílo zase o kousek dál.
Martina Viktorie Kopecká, spoluautorka TraDiáře 2024 a Vánočního tradináře
Fotografie pocházejí z knihy Tradinář – Rodinný a tvořivý rok plný oslav a rituálů a přidáváme vám i ukázku z říjnové kapitoly z nedatovaného kalendáře Hanky Zemanové, který vám může ozdobit kuchyňský kout.
Pokud se už nemůžete dočkat adventního času a tradic s ním spjatých, nahlédněte do Vánočního tradináře, do kapitoly LISTOPAD, kde se budete moci na advent pěkně připravit a naladit skrze témata jako jsou Dušičky, svatomartinské posvícení nebo tvoření vlastnoručně vyrobených dárků či ozdob.