1. července začínají prázdniny
5. července Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje
6. července Den upálení mistra Jana Husa
13. července svatá Markéta
25. července svatý Jakub
26. července svatá Anna
Prázdninové léto bylo časem zábavy, ale někdy taky přicházela nuda. Úplně obyčejná a docela zdravá nuda. Nevzpomínám si, kdy jsem si mohla naposledy dopřát kouzlo nudy v dospělém životě. Chybí mi to rozvažování, co si počít s časem, který se vleče v horku letního odpoledne. Jen tak se v pantoflích nebo naboso loudat po silnici s tajícím asfaltem, pozorovat dravce nad polem a prohlížet si konečky prstů zbarvené borůvkami nasbíranými v lese.
Touha naplánovat čas tak, aby se co nejlépe beze zbytku využil, to je nepřítel nudy. Ale kdy jindy si můžeme dovolit tolik „riskovat“ než v létě?
Už dlouho nepoužívám slovo dovolená. Pro mě jsou to prázdniny. Dny, které volají po prázdném diáři, po plánování jen tak zhruba, aby se neztratilo to kouzlo překvapení, o která v běžných pracovních dnech nestojíme. Ale zároveň nechci přestat snít, zapisuju si, co bych chtěla vidět a kudy bych se ráda toulala. Vystřihuji si obrázky zajímavých míst a někdy jimi v duchu cestuji. Mám ráda mapy, a přestože moje znalosti zeměpisu nejsou kdovíjaké, pokaždé si je prohlížím a snažím se poradit si i bez navigace. A ano, bloudím, ne už tolik ráda, ale s přijetím, že každá cesta nakonec vede… do Říma! Případně jinam, tam, kde se vám líbí a kde to máte rádi natolik, že se tam chcete vracet.
Martina Viktorie Kopecká
fotografie čerpány z knihy Rytmus roku Hanky Zemanové